Deníček od začátku

nebo přímo k:

Arches NP

Bryce Canyon NP

Carlsbad Caverns NP

Death Valley NP

Glen Canyon

Grand Canyon NP

Las Vegas

Mesa Verde NP

Monument Valley

Mount Evans

Petrified Forest NP

Saguaro NP

San Francisco

Sequoia NP

Texas

White Sands NP

Yosemite NP

Zion NP

0 mil

Česká Republika, Rakousko, Francie, US – Texas

Teda nevím koho napadlo vůbec před odletem nechodit spát. Dost na tom, že je v Texasu o 7 hodin víc než u nás! Je pravda, že v letadle pak chrníme jak nemluvňata, takže původní záměr to splnilo, ale stejně...

Cesta na letiště proběhla v pohodě (teda pokud opomenu odjezd ve 2 ráno), letadla stíháme obě a na kontrolách se jenom jednou Kbelík zouval. Skoro by se chtělo říct, nudná cesta letadlem.

Přesun z Houstonského letiště na autobusák je taky celkem v klidu, jen ta černoška co seděla proti nám ... furt se drbala hřebenem ve svých mastných vlasech ... jenom bleška vyběhnout.

O cestě autobusem z Houstonu do Austinu nemám co říct, celou cestu doháníme probdělou noc a pilně spíme. V Austinu na nás čeká Patrick a veze nás domů, do Dripping Springs. Cestou koukáme na netopýry pod Austinským mostem ... jsou hezcí, ale děsně smrdí.

Jenom těch 7 hodin časového posunu, ty nás vůbec netěší. Jdeme vlastně hned spát.

0 mil

Texas

Na dnešek jsme si naplánovali návštěvu Sea Worldu. A byl to dobrý plán. I přes ty dvě horské dráhy – jedna do vývrtky, tu už znám a jsem tak pitomá, že na ni vlezu znova, a druhá s přetížením asi 3,5 G – DĚS. Pocákala nás kosatka, pohladili jsme si delfína, okoukli tučňáky a žraloky, no a samozřejmě lachtany ... moje nejmilejší. Taky jsme potkali dalmatinka. Jo a eště tam byly takové divné kachny – vypadaly jako kachny, chovaly se jako kachny a potápěly se jako tučňáci. Takže to vlastně byli polotučňáci. Něco jako mlíko tučné, polotučné a nízkotučné ... tučňáci, polotučňáci a kachny.

A kdybyste viděli ty vydry při lachtaním vystoupení. Byly rozkošné. Navíc děti dostaly za úkol vždycky když uvidí vydru křičet „otter, otter“ (v američtině vydra) ... znělo nám to v uších ještě hodně dlouho. Je to velmi efektivní způsob výuky slovíček.

Cestou domů prvně ochutnáváme místní pivo ... no, nic moc.

0 mil

Texas

A co dnes? Žádné smělé plány? Tak co třeba výlet do Austinu? Jednou je to hlavní město Texasu, tak ho přece nevynecháme!

Z kapitolu se vládne Texasu a maj to tam pěkné. Taky muzeum Boba Bullocka – The story of Texas je dobrý. I to IMAX promítání bylo sugestivní, ale po těch včerejších horských drahách poněkud nudné :-)

Ovšem tolik pěticípých hvězd, co je tady snad nebylo ani u nás za dob „temné“ totality. No jo, je to „Lone star state“ a je na to hrdý.

Všude jsou gift shopy plné „T-shirts, caps, postcards and underwears“ s Texasskými motivy.

Cestou domů ještě nakoupit Řezníkovům (to jako Patrickovi a Lily)  zásoby na týden a pak šup do bazénku na zahradě a ráchat se ...

Patrick udělal sqělé steaky MŇAM a taky výbornou Margaritu MŇAM MŇAM!!!

Heslo dne: „V Texasu je všechno větší!“

247 mil

Texas, Colorado

Xakru, 4:50, to je blbý čas na vstávání, ale co se dá dělat, letadlo letí v 6:40 ...

Nejsilnějším zážitkem dneška je bezesporu „security control“ na Austinském letišti. Bágly (podotýkám že nemluvím o palubních zavazadlech, ale o báglech do podpalubí) nám prošacovali kompletně a vytahali a zabavili bomby k vařiči, tuhý líh, sirky a zapalovač. Prej jsou „extremly flameable“, no co, hlavně že v Evropě jsou bezpečné. Jak zjišťujeme později, ta kontrola je jenom buzerace. Pár kostek lihu a rezervní zapalovač nám stejně nechali. Ale to jsme na tom ještě celkem dobře. Jednomu dítěti sebrali malé plastové raketky (cca 2 cm dlouhé) – součást Spidermana či jaké mrchy – že prej by tím mohlo zranit pilota.

Ale co, nakonec se úspěšně přesouváme do Denveru, naše kufry taky ... a jdem pro auto. A dostali jsme Míru. Teda Mitsubishi Mirage. Doteď jsme si mysleli, že tu malá auta nejsou ... ale jsou :o)  Na Evropské poměry je jedno z větších (něco jako Escort) jdeme se napapat a vzhůru za dobrodružstvím teda jen co se naučíme jezdit s automatickou převodovkou. NA SPOJKU SE NEŠLAPE, NA SPOJKU SE NEŠLAPE, NASPOJKU SE NEŠLAPE!!! ale jinak je to paráda. Vzhůru je tentokrát doslova ... mt. Evans - 4350 m.n.m. - není to málo ... teda přiznávám, že krom posledních 50 m celé autem (inu Ameeerika). Je tam kosa jak z nosa, děsně fouká, ale co by jeden neudělal pro rekord. Jenom Kyblíkovi se trošku hůř dýchalo sem sebou málem sek. A teď už možem do Utahu do Arches NP. Cestou odpadáme a usínáme na nějakém parkovišti, v autě.

650 mil

Colorado, Utah, Colorado

Vzbudili jsme se asi v 6:00. Vzhledem k tomu, že to parkoviště kde spíme není k nocování určené, radši rychle mizíme. Do prvního NP to máme ještě kus, takže jedem co to dá. Teda, já to jistím spaním.

A jsme konečně na místě – Arches NP. Úžasná scenérie ... ale muselo to dát dost práce, takhle ty šutry ohlodat. Ovšem máme tu názornou ukázku Americké turistiky. Celým parkem se projíždí autem a vystupuje se pouze na „view points“ za účelem fotografování kýčů ... a víte že to taky není špatný? :o) jsme učenliví :o)))... dobrá, ať jim nekřivdím, pár 2-3 km pěších okruhů tu je, tak jdem protáhnout kostru. Na druhou stranu přiznávám, že občas z klimatizovaného Míry ani nevylízáme. Kdo by to taky dělal, v takovém nelidském vedru?

Za nápad dne považuju koupání v Colorado River. Tekoucí, relativně čistá a nádherně teplá voda ... prostě paráda.

Pokračujem do Moab na večeři. Roztomilé to tu mají. Ale Kbelíček nám asi chytil úžeh, tak ho střídám za volantem a jedem až do Cortez – kousek od Mesa Verde NP, našeho zítřejšího cíle. Radši spíme v kempu. Jednak je Kbelíkovi všelijak a hlavně to vypadá na déšť.

Pán v recepci je asi nějaký postižený a asi i trochu přiopilý, ale aspoň nic nechce a s ničím neotravuje.

819 mil

Colorado, New Mexico, Colorado, Utah

Nocování v kempu má své kouzlo. Kbelík nedělá budík (takový ten budík, co nejde vypnout) tak brzo ráno a taky ta sprcha ... Jenom z vedlejšího karavanu něco děsně smrdí, ale to záleží na směru větru :o)

Hnedle u vjezdu do Mesa Verde NP nás paní utřela, že kvůli „extreme fire danger“ je víc než půlka parku zavřená (ta hezčí půlka, ta druhá už je vyhořelá). No co, tak jdem omrknout aspoň ten zbytek. Bohužel se do dvou přístupných lokalit smí jenom shuttle-busem a s průvodcem, tak se dlouho čeká. Závěrečné skóre je 1,5 lokality –  tzn. 1 pueblo v nevyhořelé oblasti ... to bylo túze hezké ... a takové ruiny ve vyhořelé oblasti, ale taky to šlo. Během prohlídky jsme potkali první Čechy. Taky jsme ovšem pochopili, co dokážou lesní požáry.

A teď fofrem do Monument Valley, ať tam stihnem západ slunka ... další scenérie do soutěže „O kýč jako kráva“.

Ke spaní se ukládáme za Mexickým kloboukem, u řeky sv. Pepy (St. José River). Je děsné vedro!

Červený písek máme úplně všude.

1186 mil

Utah, Arizona

KBELÍK JE ODPORNÝ BUDÍK!!!

Do rána se celkem ochladilo, ale ne tak moc, aby se nedalo vykoupat a spláchnout včerejší pot. Sv. Pepa není špatné koupaliště.

Vracíme se kousek zpátky do Údolí Bohů ... to je jeden velký kýč. Na nezpevněné cestě údolím zkoušíme co Míra vydrží. Vydrží hodně. Mezi „bohy“ se válela Zelená želva (autobus CK  Green Tortoise). Asi to není špatná CK.

Taky nás zaujala Marlboro Country – tedy Monument Valley Navajo Tribal Park. Zaujal už proto, že je to soukromý indiánský park a neplatí v něm náš Golden Eagle. Jinak je to fakt takové jak v těch reklamách. Tak chutná Amerika. A taky tu mají spoustu tretek, tak jsme aspoň pořídili suvenýry. Jo a kdo je zvědavý jak se bydlí v indiánském „Hoganu“, tak má tady možnost. Dokonce je to i s výkladem od rodilého, nefalšovaného indiána :o)

Přejezd do Arizony k Petrified Forest NP zabral hodně času, ale ukázal mnohé krásy Ameriky. Třeba že indiánská rezervace je něco jako naše cikánská vesnice.

U Petrified Forest NP mají spoustu krásných šuktříků a taky kemp s betonovýma podložkama pod stany. A komu se nelíbí beton, má k dispozici plechové tee-pee.

1843 mil

Arizona, New Mexico

Dnes jsem na oplátku nechutný budík já :o) Petrified Forest NP v 7:00 otvírají, tak ať jsme první návštěvníci.

Xakru, 7:15 a brána je furt zavřená, jsou nechutně nedochvilní !!! No nic, tak snídáme, fotíme a tak. Je 7:40 a pořád nikde nikdo. Až po chvíli si Kbelík všimnul hodin nad vratama – je tu o hodinu míň – atlas kecá, časová pásma jsou jinak :o) No ale tím pádem je teprve asi za 10 min. 7. Takže jsme přece první :o)

To bych nikdy nevěřila, že šutr může mít tvar klády nebo třísky. Může. Máme otlučené prsty na rukou, protože musíme pořád zkoušet, jestli je to dřevo nebo kámen. Je to kámen. Taky proužkované skály nejsou špatné a omalovaná poušť se taky povedla. Jo a přes přísný zákaz jsme uloupili jednu třísku-kamínek, ale to jsme pro tatíčka museli.

A dlooooooouho jedem do White Sands NP. Když jsem se Žížaly zeptal jak je to daleko, odpověděla standardně :“tady za tou zatáčkou“... první zatáčka byla za 50 mil. A tam to fakt bylo :o) Zpestření cestou ... kontrolovala nás „border patrol“jestli nejsme ilegálně v jejich milované vlasti po 500 mílích cesty, cca 100 m před vjezdem do parku. Trvalo jim to, jako by si ty naše pasy obkreslovali.

Bílé písky byly nádherné. Kbelík měl pořád pocit, že je to sníh a že dostanu smyk. Tak jsme aspoň postavili pískuláka. Opět jsme překročili zákon a uloupili hrst písku. Západ slunka do bílých dun by se zase mohl přihlásit do naší oblíbené soutěže „O kýč jako kráva“. Jo a dalo by se tu trénovat „šimsisi“ nebo „písksisi?“ Nepísk!

A máme před sebou další šílený přejezd. Ještě jsme skákli něco málo nakoupit a hurá ke Carlsbad Caverns. Hezčí část přejezdu v noci uběhla jako nic, jenom jsme z toho (konečně) lesa moc neměli. Na noc se ukládáme na odpočivadlo „U mrtvého ptáčka“.

2433 mil

New Mexico, Texas, New Mexico, Arizona

Dnes jdeme do těch Carlsbad Caverns. Ovšem nejdřív, jako správní homeless, snídáme před „Visitor center“. Mít ještě jeden prázdný hrnek tak možná i něco vyděláme.

Jeskyně byly fakt úžasné, asi jsou fakt největší (no jo, je to skoro v Texasu :o). Jenom ti místní spraťouši se chovají, jako by jim to tu celé patřilo. Netopýři tu smrdí stejně jako ti Austinští. A ten „luchroom“ - cca 17 pater pod zemí, ve skále ... a jsou tu asi 3 „fast-foody“ a ještě k tomu „gift-shop“ (T-shirt, caps, postcards, underwears).

A další děsný přejezd k Saguaro NP. Cestu si krátíme zpěvem, no ... to je trochu nadsazené ... hulákáme jak na lesy. Eště že tu žádné lesy nejsou. Cestou od El Pasa čekáme další „border patrol“ chceme se tvářit jako Mexičani a dělat potíže ... ale hoši na to dneska kašlou :o(

Přijíždíme až k Saguaro NP, ale už je bohužel zavřeno a ten kemp, co je kreslený v mapě, tak ten je taky zavřený. Zoufale hledáme kam se uložíme na noc. Další kempy jsou proklatě daleko, všude okolo obytné zóny ... až se nakonec objevil RV park (kemp pro karavany) s 5-ti místy pro stany. Hurááá.Jenom se nám nějak nepodařilo za nocleh zaplatit. Ono totiž nebylo komu ... se stydíme. Se nestydím :o)

2858 mil

Arizona

Hnedle po ránu mažem do Saguaro NP, ať jsme tam co nejdřív, než bude zas to děsné vedro.

Tady jsou vážně všude kaktusy ... všude a spousty různých druhů. Na „picnic area“ vytahujem snídani. Zpoza kamene nás sleduje Šmejdík vytrvalý (nějaký druh zemní veverky) a čeká, co zbyde. Sorry, jen pár drobků.

Funguje to tu jako městský park, lidi si sem chodí zaběhat, projet se na kole a případně na koni. Kaktusy jsou nádherné, některé až 20 m  vysoké.

Druhá půlka parku je zase kvůli nebezpečí požáru bohužel zavřená.

Tak pokračujem v úmorném přejíždění. Prej už naposled takhle daleko ... to sem teda zvědavá.

Za Phoenixem se konečně objevují lesy. Sice sem tam vyhořelé, ale lesy. Taky začalo pršet – to je vlastně taky novinka. Vypadalo mockrát, ale nepršelo snad ani jednou. Uvidíme, jak bude déšť vytrvalý, jestli nám překazí náš plán ... vidět západ slunka na Grand Canyonem.

Návštěvu Grand Canyonu začínáme v agentuře na rezervaci vyhlídkových letů. Je v ní poměrně sympatický a ochotný mladík. Po chvíli z něj vylezlo, že je Fin, je tu na nějakém výměnném pobytu a Amíků už má plné zuby.

Ubytováváme se v kempu přímo u kaňonu a ještě jdeme okouknout tu „ďouru“ – fakt dobrá. Déšť a mraky máme naplánované naprosto přesně. Cca půl hodiny před západem slunka se na obzoru udělal volný pruh, abychom z toho taky něco měli. Další scéna do soutěže „Okjk“

3081 mil

Arizona, Utah, Arizona

K – je 6:00 vstávejme ...

Ž – eště chvilku ...

K – tak jo ...

... a pak, v dohodnutou půl sedmou, fakt vstávám. Jenže chudák Kbelík, tomu to půlhodinové znovu usnutí evidentně neprospělo, docela se trápí. Chceme vyrazit hodně brzo na pěší túru dolů kaňonem abychom v tom vedru nezdechli. Ovšem našich 7:00 na hraně kaňonu je houby čas, hikerské shuttly jezdí od 4:00. Vybrali jsme túru na 1-2 hoďky a v 9:00 jsme zpět nahoře ze 4 hodinové verze a to jsme se dole asi 20 minut kochali. Kbelík dokonce navrhoval, abychom sešli až úplně dolů, ale to jsem sabotovala.Výlet to byl moc hezký, ale přece jen oceňuju kopce, tam se to hnusnější – lezení do vrchu – odbude dycky jako první.

Další bod programu je vyhlídkový let nad kaňonem. No co mám povídat ... jeden kýč za druhým. Ta díra do země je fakt obrovská ... ze země bych si to ani nedovedla představit. A musím pochválit Vandu, že se v letadle nepoblila jako ta slečna před náma. Slečna asi nebyla v Sea Worldu na tréninkové horské dráze.

Výlet shuttlem na nejzápadnější dostupnou část kaňonu spojený s procházkou po hraně se taky povedl. Byl bezesporu poučný ... jeden obtloustlý Američan v žabkách se autobusem dovezl na konečnou, v gift shopu si přes to svoje panděro navlíknul triko s nápisem „I hiked Grand Canyon“, zase nasedl do autobusu a odjel zpět na parkoviště, ke svému autu. Takhle se tu provozuje turistika :o)

Pokračujem ke Glen Canyonu. On už to vlastně ani kaňon není, je to přehrada, co se jmenuje Lake Powel ... ale ta přehrada, co tu vystavěli, za tu by se ani Rusové nemuseli stydět. Když už je tu ta přehrada tak se jdeme vykoupat. Je to paráda ... čisťoučká, teploučká voda, píseček pod nohama, pitoreskní skalky čouhající z vody ... co si víc přát?

Jdeme nakoupit KONEČNĚ MAJÍ ČESKÉ PIVO!!! mňam :o) Akorát jim tady nějak nevydrží... :-(((

Nocujem u Antelope Canyonu, ať to ráno nemáme moc daleko.

3275 mil

Arizona, Utah

Budíme se před 7:00 ať jsme ready při otevření parku. V 7:45 opravdu zastavilo okolo jedoucí auto a pán říkal, že pošle někoho s klíčema, prej tu bude za 15 minut ... v 8:00 fakt dorazil. Ovšem jde zase o nestátní park, patří Navajům ... takže našeho Golden Eagla si můžem tak akorát strčit za klobouk. Na vstupném chtěli 18,75 USD za osobu a do druhé půlky kaňonu ještě jednou to samé (protože je to samostatný subjekt). Sorry indiáni, za těchto podmínek jsou nám vaše kaňony ukradené.

Radši se jedem podívat na jeden z mála přístupů do Colorado River. Mají tu dva úplně stejné mosty. Teda jeden je o něco větší ... a postavili ho proto, že ten menší jim už byl prostě malý :o) Jenom by mě zajímalo, kde je ten přístup do vody, dyť ty stěny jsou stejně příkré jako všude jinde. Záhadu rozluštil místní Ranger. Do vody se dá dostat cca o 5 mil výš proti proudu, v místě bývalého přívozu. Je to vlastně jediný přístup pro spuštění lodí mezi Glen Canyon Dam a přehradou Hoover ... tedy do celého Grand Canyonu. Je tu krásně, lovíme kamínky jak malí :o) Když srovnám teplotu vody nad přehradou v přehradě a tady, tak musím přiznat, že tady bych se rozhodně nekoupala (narozdíl od těch dvou předešlých míst) ... no, možná v neoprenu.

Colorado River dělá kousek pod Glen Canyon Dam úplně dobrou podkovu a taky tu mají vrstvičkovitě odlupovací skály. Kbelíček šel ještě na prohlídku „střev“ přehrady ... pro mě už nebylo místo ve výpravě ... a jedem do Bryce kaňonu. Jedem zkratkou, taková prašná cesta, ale ty scenérie ... myslím, že ani kulisáci by to nenamalovali hezčeji.

V Bryce kaňonu jdeme do kempu s bazénem a vířivkou. Nádhera.

3408 mil

Utah

Dnes máme budíky vypnuté. Vzbudily nás až 4 po kempu volně pochodující kachny. U snídaně nám opět asistují veverky ... ale už jsou trošku odrzlejší.

Bryce kaňon je takový polokaňon, nevyhlodala ho řeka, ale je to vlastně erodovaný jeden svah kopce. Je to zase jeden kýč za druhým, zvlášť když v něm běhají Indky v sárích a sandálech. Vypadá to tady jako sklad marionet ... prostě spousta „pimprlátek“.

Většinou se o jídle moc nezmiňuju, ale dnes musím. Zvolili jsme „all you can eat“ a děsně jsme se přecpali (teda aspoň já) ... no ale není se čemu divit ... takových dobrot!!!

No a zlatý hřebík dne – RODEO. Docela sranda. Ten malý špunt co jezdil na ovci byl taky dobrý :o)

A mažem do Zion NP.

Přes pozdní příjezd park není zamčený, takže fofrujem do kempu. máme štěstí, je tu poslední volné místo. Po chvilce chápeme proč je volné ... ono je vlastně obsazené, mravencema. Naštěstí jsou snášenliví a nechají nás přespat.

3645 mil

Utah, Arizona, Nevada

Ráno brzo vstáváme, ať si ten park stihnem užít ... než zas bude vedro k zalknutí. Visitor Center je ještě zavřený a my bohužel nemáme mapku (když jsme včera přijížděli, v pokladně při vstupu už nikdo nebyl, tak nám ji neměl kdo dát) ... takže čekáme až otevřou. Palicujem se okolo, snídáme a tak ... jen co otevřeli Kbelík vyptal mapku a můžeme směle vyrazit. Tohle je snad jediný park, kam se nesmí autama, zato tu mají hezké a pohodlné shuttly. Ale my jak na potvoru nasedáme do toho nejblbějšího, co můžeme. Přistupují taky nějací páni s kamerou a mikrofonem a natáčí pořad o dopravě v NP. Jak na sviňu mě oslovili s otázkou, co si o tom myslím. Teď si o tom myslím, že pokud mě nevystřihnou, tak mi za můj výrok o „lenivých Američanech“ někdo rozbije hubu (dost na tom, že mi ho Kbelík pořád předhazuje).

Zion je nádherný. Hnedle ta procházka korytem řeky ... ta byla úžasná, konečně stín, voda stromy, kytičky ... taky odrzlé veverky a líná laň, která se rozhodně kolemjdoucími lidmi nenechala vyrušit ze svého podřimování. Slunko je ještě celkem nízko, tak ještě vybíháme na kopec. Je tu úžasná vyhlídka. Taky krásně řezané koryto vyschlého potůčku. To muselo dát vážně hodně práce :o) Na žádost rangerů děláme statistiku kam až dojdem a kolik lidí kde potkáme ... je to bžunda.

Kousek nad parkem je vodní nádrž. Chceme spláchnout pot, ale je tam docela hnusný, bahnitý přístup do vody. Taky jsou tu raci a Kbelík se jich bojí, aby ho prej nekousli  (...to není pravda, samozřejmě). Ale jsme tak upatlaní, že překonáváme všechny zábrany a přece jen plavem. Na břehu pak Kbelík dělá hrdinu a raky nebojácně okukuje a počítá. Napočítal jsem 5 asi na 3 metrech.

Pokračujem do Las Vegas. Po dlouhé době budem spát v budově – tedy v hotelu. Paní v recepci z nás má vyloženě srandu. Ňák mi nedošlo jaký je rozdíl mezi one-bed a two-beds a trvám na two-beds (přece se nebudem mačkat v jedné posteli!) až pak mi došlo, že je to buď letiště nebo dvě samostatné postele. No co, aspoň měla Vanda postel sama pro sebe ... stejně je každá z těch postelí asi tak široká jako naše dvojpostel doma.

Vyrážíme do světel velkoměsta ... spíš světel než velkoměsta. Světel je tu nepočítaně. Taky heren a oddávacích kaplí (dokonce drive-through kaple) ... přesně jako je to ve filmech.

4058 mil

Nevada, California

Paní pokojská je pěkná potvora a asi od 8:00 hodin nás průběžně budí. Asi v půl desáté vstáváme a jdem se ještě vyráchat do bazénu. Je to tuuuuuuuuze příjemné.

Vzhůru dolů do Death Valley. Klesáme, klesáme a tak hluboko jsme klesli, že jsme najednou 85 m pod úrovní hladiny moře. Je tu fakt na zdechnutí. Teploměr ukazuje 45°C a to jsou čtyři odpoledne. Pokud možno, nevylízám z klimatizovaného auta. Vyrábíme pár fotek (třeba tu, s oroseným Plzeňským) a mažem pryč. Neskutečně rozpálené jsou i skla od auta. Dobře vyhřáté skály tu prý mívají až 93°C – tfuj tajxl.

Xakru do Squoia NP to nepůjde přes hory, budem muset na okolo :o( Máme hlad a nikde žádný otevřený fast-food. Asi až v půli cesty v Isabella Lake je otevřený Subway. Pan vedoucí Ind nám dal nejen napapat, ale taky se nás jal přesvědčovat, že nemáme jezdit po hlavní, že to máme vzít horama ... prej je to hezčí cesta. Uvidíme zítra. Jdem přespat do místního kempu u jezera.

4304 mil

California

Hnedle po ránu se jdeme zase vyráchat. Hezká tradice :o)

Vyrážíme cestou, co nám doporučoval pán včera. Trochu se ztrácíme v mapě, ale v reálu ne a je tu vážně docela hezká vyhlídka.

V Kalifornii vážně pěstujou pomeranče, mandle a olivy ...

Trošku nás zlobí platební karty, ale po telefonátu do KB se vše vysvětluje ... poučení: Nikdy nepřiznávat, že platební karta je debetní.

Už cestou jsme viděli takové divné smrky, co vypadaly trochu jako túje ... no dobře, sekvoje ... ale takové kousky, jako jsou v Sequoia NP, takové se jen tak nevidí. Ty stromy na mě udělaly obrovský dojem svou inteligencí. Rostou si rostou, asi tak 3.500 let a pak jednoho dne usoudí, že stačilo a prostě sebou praští. Když jim někdo omezuje prostor stavbou (ať budovou nebo cestou), tak tu stavbu prostě zničí  kořenama a taky jako jedny z mála potřebují k životu lesní požáry ... jim neublíží a zlikvidují konkurenci. Tohle je asi jediný park, kde nabádají návštěvníky, aby nehasili požáry.

Jo a nádherně to tu voní.

Potkáváme další Čechy.

Po romantické večeři u západu slunce hledáme místo na spaní. Končíme v kempu u řeky. Je krásná teplá noc, tak ani nestavíme stan a spíme pod širákem.

4524 mil

California

Dnešní budíček byl hnusnější než kterýkoliv před tím. V 5:30 nás vzbudilo bzučení a štípání komárů. Štípou pochopitelně do obličeje, protože nám ze spacáků nic jiného nečouhá. Chvilku se snažím vzdorovat, dokonce je přesvědčuju OFFem, ale marně. Znechuceně vylízám ze spacáku. A hnedle je tu dárek (od dárečka :o) ... mám totiž dneska narozeniny. Ovšem i tak se rychle balíme a mizíme nebo nás ti komáři sežerou.

Ve Fresnu na nás dolíhá únava z nedospaného rána a vytuháváme na parkovišti u supermarketu.

Pak něco málo nakupujem a pokračujem do Yosemite NP. Rezervaci v kempu máme sice až na zítřek, ale snad se tam nějak vejdem ... Žížal s Evou už by tam měli být. A taky že jo: S písní „Medvědi nevědí“ na rtu jim vpadáme do zad. Jsou tu ještě Aška a Viktor.

Mám podezření, že nás chtějí překrmit a opít, a tím grilovaným lososem a výborným Merlotem se jim to celkem daří :o)

Vykecáváme asi do 2 do rána, ale ta paní vedle ve stanu je z toho celá vedle ... že by nějaká příbuzná od Bičanů? Tak radši schováváme jídlo a kosmetiku do protimedvědí bedny a jdeme spát.

Jo a ty ranní štípance mi móóóc hezky natekly.

A taky jsme dostali krásné batůžky k narozeninám.

4588 mil

California

Dnešní ráno je zcela bez budíku ... taky všichni chrní děsně dlouho. Naše noční kamarádka už je celkem v pohodě. Dokonce zapředla družný hovor, takže od Bičanů přece jen není.

Podezřívám správu parku z neznalostí v biologii. Jediná zvířata, před kterýma je záhodno schovávat potraviny jsou veverky.  Tady jsou ty veverky už vážně nechutné ... vlezou až na stůl a šutr hozený po nich pro zaplašení jdou očichat, jestli není náhodou k jídlu.

Oproti zvyklostem, kdy vyrážíme cca v 8:00, se dnes vykopáváme stěží v poledne.

Prvně na vodopády ... teda nevím čí nápad bylo do té vody vlézt. Co vody, to byly tekuté žiletky! A pak hned na pláž. Talířovaná není mojí silnou stránkou, aspoň teda ve vodě ne.

Cestou do našeho kempu se jdeme sprchovat do cizího kempu (u nás nejsou sprchy) a máme to s kulturní vložkou – Kbelíček zabouchnul klíčky od auta v autě. Ovšem za 50,- USD se tato situace dá celkem rychle a elegantně vyřešit :o)

Přes nenáročný program vytuháváme celkem brzo. Taky chceme ráno vstát brzo, ať zvládnem ten 16 mílový hike. Na to brzo jsem zvědavá :o)

4690 mil

California

V 8:00 vstávám a dle dohody všechny budím. Milují mě za to :o)

V 10:00 skutečně vyrážíme. 16 mil jsme krouhli asi tak na polovic a jdem jenom k Lake Elizabeth, cca 3.000 m.n.m. A zas ten úžasný nápad s koupáním ... ovšem dnes je to o poznání teplejší než ten vodopád. Cestou zpět se zabýváme klasickou Americkou turistikou. Zastavujem na vyhlídkových místech a kocháme se z auta.

V kempu pak někdo vytáhl slivovici ... byl to hezký večer :o)

5019 mil

California

V kempu balíme zbytky, několik fotek ... a rozjíždíme se každý jinam.

My jedem na západní pobřeží na Highway číslo 1 ... znáte to, Highway číslo 1 a po ní jede king ...

Po dopravní zácpě a pár zmatcích v Santa Cruz už neohroženě směřujeme k San Franciscu.

Cestou ještě kontrola, jestli je Pacifik taky slaný ... JE! A taky studený jak sfiňa.

V SF se ubytováváme (aspoň doufám) v nejlevnějším přijatelném hotelu v centru. No, spali jsme už v lepších, ale celkem to ujde.

Ovšem natahat všechny ty naše krámy na pokoj není žádná sranda. Taky ještě večer balíme větší část věcí na cestu domů.

5041 mil

California

Tak co nabízíš, San Francisco? Malá procházka do informačního centra skýtá obrázek kopcovitého města s pravoúhlými ulicemi, spoustou pouličních umělců, homelessáků ale taky atraktivní MHD.

Takže:

1./ musíme se projet Cable Carem

2./ vidět lachtany

3./ projet Golden Gate Bridge

4./ vidět Alcatraz

5./ projet Lombard street

6./ obědvat v China Townu

ÚKOLY SPLNĚNY !!!

1./ Cable Carem jsme jeli dokonce 2x (Žížale, dík za radu s druhou zastávkou. Jak prosté, necpat se do vozu na konečné, kde je hrozná fronta.)

2./ Lachtani byli boží, snad jen nějaká ta „otter“ chyběla.

3./ Golden Gate Bridge jsme projeli i podpluli ... a Golden Gate se koupe v páře, jak má to bejt.

4./ Alcatraz jsme viděli bohužel jen z lodi, ale taky dobrý.

5./ Lombard street jsme jeli taky 2x – jednou po tmě

6./ a oběd v China Townu? MŇAM

Taky nemohu nevzpomenout nákupu v The North Face outlet ... z nároku na slevu 30% na jednu položku je nakonec 50% na všechno :o)

Krom jmenovaného jsme ještě jeli obstarožní Italskou tramvají, obepluli záliv na lodi a kochali se vyhlídkou z Tower Hill. A už toho bylo pro dnešk dost!

Jo a taky jsme slušně promrzli ... kdo to říkal, že nezažil nikde tak studenou zimu jako léto v San Franciscu?

5072 mil

California

A dnes se jede domů. Dobalujem zbytky, vyzvedáváme Míru z hlídaného parkoviště a ještě jedem kousek vyhlídkovou okružní cestou, ať se pokocháme i z pevniny. Mimochodem Twin Peaks je moc hezké vyhlídkové místo, jen se přes tu mlhu daleko nedovidí :o)

A radši padáme na letiště, ať máme na všechny ty procedury dost času.

Odkládáme Míru ... v tom fofru, jak to u Herzů probíhá ani nezbyl čas na sentiment při loučeni. Mezi náma, tak zapráskané auto tam nikdo jiný nedovezl. A už se jenom placatíme po letištní hale ... na obídek, check-in, naposledy zafačovat bágly fólií a tak.

Naši zasvěcenou diskusi na téma jak funguje letadlo doufám nikdo neslyšel, protože by nás asi poslali do třetí třídy pomocné školy, doučit se základy.

Jo a dobrovolně jsem práskla, že vezem bombu k vařiči ... tak už ji nevezem :o)

5072 mil

Francie, Rakousko, Česká republika

Ono je docela sporné, kdy začalo dneska, ale je to taky celkem jedno, stejně se nic zvláštního nedělo. Jen jsem trošku způsobila zmatek při přestupu v Paříži na letišti ... se stydím, ale bylo dost času, tak jsme to zmákli :o)

Ve Vídni už čekali rodičové a v pohůdce nás dovezli domů.